Historie působení centra

Na sv. Václava, 28. září 1968 Svatý stolec oficiálně schválil statut Českého náboženského střediska Velehrad.

Centrum bylo postaveno přispěním kardinála Berana, pražského arcibiskupa, jehož životní příběh byl evidentně veden Boží Prozřetelností. Po velmi těžkých letech během komunistického útlaku, kdy byl téměř pořád v internaci, ho v roce 1965 zastihla zpráva o jmenování kardinálem. Státní úřady se rozhodly mu umožnit cestu do Říma na slavnostní ceremoniál pod podmínkou, že se již více nevrátí do Československa. Myslely, že skoro již osmdesátiletý arcibiskup, konečně přestane státu dělal problémy. Avšak v Římě kardinál začíná vyvíjet mimořádnou činnost ve prospěch českých exulantů a emigrantů, kteří z důvodů komunismu byli rozptýleni po celém světě a ve prospěch utalčované církve ve vlasti. Shromažďuje kolem sebe různé iniciativy, které již existovaly.

Tak se rodí České Náboženské Středisko Velehrad. Ve stanovách, které napsal sám kardinál Beran, se jasně zračí jeho úmysl: „Dát duchovní pomoc českým věřícím katolíkům žijícím mimo vlast, aby neztratili národní identitu a drahocenný poklad křesťanské víry a také podporovat věřící v domově”. Tyto hodnoty jsou podle něho velmi úzce spojené. Za tímto účelem kardinál pomýšlí na nějaké místo, které by bylo současně „domovem“ a „ateliérem“.

Být „domovem“ kardinál myslel vytvořit místo pro přijetí kněží, kteří by měli tímto možnost setkávat se a pokračovat ve vlastní formaci a kde by se mohlo koordinovat jejich pastorační úsilí a taktéž mít dům pro poutníky v Římě. Současně být „ateliérem“ pro apoštolát a kulturní aktivity. Místo, kde se pracuje, žije, kde se hledají a uskutečňují iniciativy, které lépe odpovídají požadavkům doby a potřebám lidí.

Jedna z velkých oblastí aktivit byla “Křesťanská akademie”, která se věnovala především vydavatelské činnosti, ale též organizovala různá sympozia, přednášky, duchovní cvičení apod. Vydávala knihy, hlavně liturgické, katechetické, papežské dokumenty, naučnou literaturu, knihy o umění, taktéž i různé časopisy, jako byly Nový život, Studie, Veritas, Vinculum, Radar.

Kromě publikování a šíření křesťanské literatury České náboženské středisko Velehrad shromažďovalo i materiální pomoc, která se posílala do vlasti těm, kteří to nejvíc potřebovali: léky, látky na řeholní hábity, obrázky, pomoc pro formaci bohoslovců, filmy a jiné audiovizuální pomůcky, psací stroje. Také finančně podporovalo kněze, kteří po nucených pracovních táborech byli zbaveni nároku na důchod. Další finanční pomoc byla poskytnuta na opravy kostelů. Rozmanitá byla pomoc i pro Čechy žijící v exilu: od finanční pomoci po kontakty s autoritami hostující krajiny; od hledání bydlení po duchovní starostlivost v utečeneckých táborech; od vyučování českého jazyka nejmenších po organizování misií – farní společenství v nejpočetnějších českých komunitách ve světě.

Abychom si udělali představu o rozsahu práce, které „Centro Religioso Boemo Velehrad“ vykonávalo do pádu komunistické diktatury v Československu, stačí jen vzpomenout, že v roce 1968, dostávalo kolem 350 dopisů se žádostí o pomoc, a v tomtéž roce bylo posláno do Československa 43 095 knih!

Velká pozornost se věnovala mladým, pro které se každé léto organizovaly školní tábory v různých zemích svobodné Evropy, kde se vyučovala čeština, národní zvyky, organizovaly duchovní cvičení a poutě. Na rozvoj a koordinování všech těchto různých aktivit se začalo s hledáním vhodného místa. V roce 1968 rodáci v cizině sesbírali sumu potřebnou na zakoupení stabilního domu, a to na počest kardinála Berana při příležitosti jeho 80. narozenin (29.12.1968). Tyto události probíhají v čase ruské okupace Československa. Papež Pavel VI. proto osobně rozhodl, aby dům, který doposud patřil „Katolické akci“ a nacházel se v blízkosti baziliky sv. Petra, byl darovaný kardinálu Beranovi pro aktivity Střediska Velehrad.

Necelý měsíc po kardinálově smrti v červnu 1969, po urgentních částečných opravách, poutní dům otevřel své dveře první skupině poutníků, kteří stále ve větším počtu začali přijíždět do Říma. V tomtéž roce, v průběhu 4 měsíců, dům poskytl přístřeší téměř dvěma tisícům poutníků.

Do roku 1971 byla ukončena rekonstrukce centrální budovy a začaly se opravovat přilehlé budovy. Ale pro finanční a administrativní problémy se práce protáhly až do roku 1980. Poutní dům navzdory tomu plně pokračoval ve své hostitelské činnosti.

Potom nastal rok 1989, s ním pád „železné opony“ a všechno, co s tím souviselo. I v Československu se politická situace změnila a země se začala otvírat světu. Mnohé žádosti exulantů a emigrantů ustaly. Křesťanská akademie se svou vydavatelskou činností se přesídlila do Československé republiky. Mnozí kněží a exulanti se vrátili do vlasti. Aktivity českého náboženského střediska Velehrad se nevyhnutelně mění: s otevřením hranic zaznamenává velký rozkvět hlavně poutní dům.

Rekonstrukce

Centrum bylo v letech 2014-2016 zrekonstruováno. Podívejte se jak rekonstrukce probíhala.